Tímto článkem navazuji na předchozí článek Jak krmím kočky. Pochopení speciálních potřeb tohoto oblíbeného domácího mazlíčka je naprosto nezbytné, protože jinak je výběr správného krmiva prakticky nemožný. Dnešní doba je sice úžasná v širokých možnostech, jež nabízí, ale také problematická v tom, že mnoho hotových krmiv, které jsou dnes na trhu, je pro kočku naprosto nevhodných. (Proč to tak je? To je otázka!)
Systémově druh kočka domácí (felis catus) patří do řádu šelem (carnivora), do čeledi kočkovitých (felidae), podčeleď malé kočky (felinae), rod koček (felis). Všimněte si, že latinský název carnivora označuje řád šelem, nejde o označení masožravců jako takových (jinak se ale běžně užívá slova „karnivoři“ k označení masožravců, což je matoucí).
To nejdůležitější, co by ale měl každý chovatel koček vědět, je, že:
Kočka je skutečně výhradní masožravec!
To je skutečnost, kterou nelze ani v této moderní době nijak moc obejít. Kočka jako opravdový masožravec potřebuje ke svému fungování především kvalitní živočišné bílkoviny a tuky. Z nich získává všechnu energii i stavební látky k bezchybnému fungování celého organismu.
Na rozdíl od psa kočka toleruje jen velmi malé množství sacharidů v potravě. Pes ale získává energii takřka výhradně ze sacharidů a tuků, a jen při nedostatku obou těchto živin využívá k jejímu získání bílkoviny. Při nedostatku sacharidů a tuků v krmné dávce pak pes samozřejmě dokáže energii získat i z bílkovin, ale toto často doprovází ztráta svalové hmoty.
Kočka to má ovšem jinak: prakticky veškerou energii získává právě z bílkovin a tuků. Energie ze sacharidů by u koček neměla překračovat 10 %.
Některé znaky, jež řadí kočku domácí mezi výhradní masožravce:
- stavba chrupu: stoličky u koček neslouží k rozemletí potravy jako třeba u psů, ale (podobně jako řezáky) spíše k ukusování a trhání potravy
- stavba trávicího traktu: kratší střeva – délka střev u kočky je v poměru k velikosti těla přibližně 3 až 4:1 (pes cca 6,8:1, člověk 6,5:1, býložravci jako např. ovce cca 24:1); velký a roztažitelný žaludek oproti býložravcům (v poměru k tělesnému objemu)
- fyziologie trávení: kočky získávají energii z živočišných bílkovin a tuků, v žaludku mají během trávení velmi kyselé pH, a aktivita amylázy (enzymu pro trávení sacharidů) v tenkém střevě je u koček minimální – přesto kočka dokáže dobře rozštěpené sacharidy strávit, nicméně jen v omezeném množství; stejně tak mají kočky jen minimum enzymů odbourávajících rostlinné jedy (na rozdíl od býložravců; ale i pes je v tomto ohledu na tom mnohem lépe)
- játra kočky domácí nemají problém s velkým množstvím bílkovin v krmné dávce, naopak – větší problémy jim dělá převaha rostlinných složek
- zajímavostí je, že žluč koček je tvořena výhradně z taurinu, proto ho potřebují velké množství, a zatímco jiná zvířata dokáží taurin sami produkovat z aminokyselin methioninu a cysteinu, kočky nikoli; taurin je tedy u koček velmi důležitou živinou a neměl by v jídelníčku chybět
- mnohé pro kočku esenciální mikroživiny se nacházejí, podobně jako taurin, jen v živočišných zdrojích (např. retinol/vitamín A – protože provitamín A/betakaroten, který je hojně dostupný v rostlinných zdrojích, kočka využít nedokáže; dalším příkladem může být vitamín D nebo pro kočky esenciální aminokyselina tryptofan – tu kočky dokáží přeměnit ve vitamín B3 pouze v případě, že pochází z živočišných zdrojů…)
Všechny tyto skutečnosti poukazují na to, že kočka na rozdíl od psa patří mezi výhradní masožravce, jinak také hyperkarnivory, či obligátní karnivory. Pes oproti tomu je spíše všežravec, mezokarnivor, nebo také fakultativní masožravec/fakultativní karnivor.
O původu a biologii koček
Jak se zmiňuji už na jiném místě, kočky pocházejí z velmi suchých oblastí, z pouští a stepí. Proto málo pijí, většinu vody jsou zvyklé získávat z kořisti, a mají koncentrovanou moč – a to až 3 x více než například člověk.
Do celého světa se kočka domácí rozšířila pravděpodobně z oblasti Středního východu, některé zdroje se příklání spíše k Africe. Již tisíce let před naším letopočtem pomáhaly kočky chránit lidská skladiště obilovin a jiných potravin; ve starověkém Egyptě byly uctívány jako božstvo. Prakticky všude, kam se dostaly, si lidé jejich schopnost lovu hlodavců velmi cenili.
Jistě i proto je anatomie trávicího traktu koček dodnes stále stejná: je zaměřena na zpracování malé kořisti mnohokrát za den. Podle některé dostupné literatury kočka žijící volně, a tedy odkázaná na lov, uloví 10 až 18 malých zvířat denně (je ale otázkou, z jakých výzkumů tato čísla pocházejí; z výpočtů a zkušeností z praxe se bude u 4 – 5 kg kočky jednat spíše o 6 – 10 ks kořisti) – nejčastěji jde o hlodavce a ptáky.
Zhruba třetinu svého času tráví lovem, a díky tomu prakticky neustále něco tráví – není zvyklá hladovět. Toto je jeden z dalších významných rozdílů mezi kočkou a psem.
Kočky také relativně často zvrací, což je dáno mimo jiné jejich potřebou péče o srst; v průměru zhruba 1 x za měsíc kočka vyzvrací chomáček srsti. Takové zvracení není na škodu; problém samozřejmě je, pokud kočka zvrací krmivo, zvrací často a například ještě ubývá na váze – pak je cesta k veterináři nevyhnutelná.
Některé kočky mají sklon k přehnané péči o srst, což opět může způsobit problémy a vést až ke vzniku tzv. bezoárů. Bezoáry mohou zabraňovat normálnímu vyprazdňování žaludku a střev, proto je i v takovém případě opatrnost vždy na místě. Proti vzniku bezoárů pomáhá alespoň malé množství vlákniny (balastních látek) v krmné dávce: typicky tráva, srst nebo peří, ale při barfu např. také doplňky jako celulóza, pektin nebo psyllium.
Celulóza nebo psylliium jsou i skvělými doplňky pro kočky obézní, protože kromě toho, že zlepšují pocyt nasycení, mají také nulovou kalorickou hodnotu.
Jen pro doplnění – jako vlákninu lze chápat v podstatě všechny složky v potravě, které jsou nestravitelné v tenkém střevě. Buď jsou v nezměněné formě vyloučeny, nebo dochází k jejich rozkladu bakteriální fermentací v tlustém střevě – proto jsou některé druhy vlákniny velmi prospěšné pro zdravý střevní mikrobiom. Podporují růst prospěšných bakterií, zatímco množení těch patogenních zabraňují. A přestože mají kočky tlusté střevo velmi krátké a na rostlinnou stravu se neorientují, i tak je pro ně menší množství rostlinné vlákniny v krmné dávce zpravidla přínosné.
Závěrem
Pokud je tedy jedním z vašich životních průvodců právě kočka, vítejte mezi námi privilegovanými a vězte, že máte tu čest poznat jednoho z nejzajímavějších a také nejautonomnějších domácích mazlíčků. To je alespoň můj názor 🙂
Většinou je na nás, jakou formou budeme svého čtyřnohého parťáka krmit, zda se spolehneme spíše na hotová krmiva, nebo půjdeme cestou více přirozené výživy a pokusíme se napodobit biologický původ kočky. Ani jeden z těchto směrů není vysloveně špatný; a ačkoli například krmení syrovým masem má pro kočku spíše výhody, také je o něco náročnější jak na čas a energii, tak na znalosti.
Více informací k přirozenému krmení koček naleznete zde.
Více informací k hotovým krmivům obecně je zde.
Jmenuji se Milada Kajzrová a jsem certifikovaná poradkyně pro výživu psů a koček. Pomáhám chovatelům zorientovat se v různých možnostech a sestavuji krmné plány na míru tak, aby vyhovovaly potřebám všech zúčastněných. Více o mně si můžete přečíst zde. Jsem autorkou e-Booku Jak rozumět etiketám krmiv.
Pingback: Barf pro kočky - Mezi Psem a Vlkem
Pingback: Jak krmím kočky - Mezi Psem a Vlkem