Obiloviny jsou jedním z dalších žhavých témat, které musí chovatelé psů (a částečně i koček) chtě nechtě řešit. Málokomu se vyhnou akcentované nápisy „Grainfree“, „No Grain“ či „Getreidefrei“ na obalech krmiv, ať už jde o granule či konzervy.
Mnoho majitelů psů už by dost možná pytel granulí bez takového označení mezi kvalitní krmiva ani nezařadilo. Stejně tak i chovatelé , kteří své psy krmí čerstvou stravou, se obilovinám často vyhýbají a považují je za cosi podřadného.
Ale co zde vlastně bylo první: poptávka po krmivech bez obilovin, anebo reklama na tato krmiva? 🙂
Co jsou to obiloviny, jaké je jejich místo ve výživě psa a jak dobře vlastně pes tráví škroby, na to bych se chtěla zběžně podívat v tomto článku.
Co jsou to obilniny
Mezi obiloviny, se kterými se ve výživě psů setkáváme nejčastěji, se řadí například: pšenice, žito, ječmen, rýže, kukuřice, oves, nebo také proso.
Zrna obilovin se vyznačují tím, že obsahují relativně velké množství škrobu; jinými slovy velké množství energie. Vláknina je obsažena spíše v obalových vrstvách zrn, takže ve chvíli, kdy obilovina přistává v psí misce, mnoho vlákniny už v ní většinou nezbývá. Stejně tak nejsou obiloviny ani hodnotným zdrojem mikrovýživných látek, alespoň tedy pokud přihlédneme k potřebě těchto živin u psů a koček – minerálů a vitamínů obsahují jen velmi málo, stejně tak i tuku.
Schopnost psa trávit škrob
Obiloviny jsou tedy zdrojem škrobu. Škrob je zásobní látka rostlin, a ve výživě člověka jde v podstatě o nejdůležitější polysacharid. Člověk se naučil zhodnocovat tuto makroživinu během vývoje, který započala neolitická revoluce přibližně před 15 000 lety. A ve stejnou dobu se trávení sacharidů začal přizpůsobovat také věrný přítel člověka – pes.
To, že pes umí dobře zhodnocovat sacharidy ve výživě, víme nejen ze zkušeností, ale i z relativně nových vědeckých studií, které se zabývají genetikou ve vztahu k trávení škrobů u psa a vlka. Jeden z prvních, kdo výsledky těchto pozorování v roce 2013 zveřejnil, byl švédský vědec Erik Axelsson. Dokázal, že pes domácí se v tomto ohledu od vlka už výrazně liší: na rozdíl od něj umí celkem dobře trávit škroby, protože má větší počet kopií genu pro amylázu, tedy enzymu pro trávení škrobů.
Týmu vědců se v roce 2016 dokonce podařilo dokázat, že průměrná schopnost trávení škrobu se u různých plemen psů liší, což souvisí především s klimatickými podmínkami oblasti, odkud dané plemeno pochází. V roce 2019 bylo další studií prokázáno, že u psů sice nedochází k trávení sacharidů již v tlamě (tak jako u člověka již v ústech), nicméně psi ve skutečnosti mají amylázu i ve slinách, tato však není aktivní. Což je logické, protože pes příliš nekouše, spíše hltá.
V průběhu tisíců let soužití člověka a psa se tedy pes, stejně jako jeho pán, naučil trávit škroby. Aby je však mohl opravdu dobře zhodnotit, musí být tyto tepelně upraveny. To platí u psa stejně jako u člověka. Syrovou rýži pes nijak nezhodnotí, taková součást krmné dávky by měla stravitelnost někde okolo nuly. Naopak rýže vařená až rozvařená bude mít stravitelnost až 100 %.
Existuje však obilnina, která má v syrovém stavu skoro stejnou stravitelnost jako po tepelné úpravě: ovesné vločky. Koupené vločky už jsou v podstatě jednou tepelně upravené, ale i bez toho by jejich stravitelnost byla vyšší než u jiných obilovin. Je to skvělá příloha k masu, potřebujete-li zvednout energetickou hodnotu krmné dávky: podávat je můžete suché, ale i namočené či rozvařené s vodou, jsou také skvělým zdrojem rozpustné vlákniny. A to nejlepší: koupíte je všude a jejich příprava je extrémně jednoduchá 🙂
Co tedy obiloviny do krmné dávky psa přináší?
Obiloviny jsou zkrátka skvělým a relativně levným zdrojem energie. A píšu schválně relativně levným, protože kvalitní obilnina, vypěstovaná s ohledem k životnímu prostředí, už vysloveně levná není.
Energetickou hodnotu krmné dávky můžeme samozřejmě ovlivnit každou ze tří makroživin: dokáží ji dodat bílkoviny, tuky i sacharidy. Nicméně sacharidy nezatíží játra a ledviny tolik jako bílkoviny, a protože i tuk má při krmení psů své limity a nedá se přidat do krmiva jen tak zničehonic ve velkém množství, sacharidy ve formě obilovin mohou v některých případech krásně doplnit krmnou dávku (ačkoli jako takové nejsou esenciální).
Nezapomínejme také na udržitelnost. Například u psů, které musíme na základě jejich zdravotního stavu krmit vysoce hodnotnými bílkovinami, mohou obiloviny tvořit skvělý zdroj energie, který pomůže snížit množství masa v krmném plánu, a pes přitom zůstane dobře zaopatřen.
Co se týče přidávání obilovin do komerčních suchých krmiv – granulí – to má navíc i technologické důvody: bez škrobu je vyrobit nelze, alespoň ne ty extrudované, vždycky je zapotřebí nějakého pojiva. Všimněte si, že i bezobilninové granule obsahují sacharidy, jen prostě z jiného zdroje. Takže pokud si myslíte, že bezobilninová krmiva jsou lepší, jelikož díky chybějícím obilninám obsahují více masa, budete zklamáni.
Proč tedy lidem obiloviny v krmivech vadí?
Jedním z důvodů, který určitě hraje svou roli, je marketing. Největší část pejskařů v dnešní době krmí své miláčky granulemi a pravděpodobně nerada vidí, když jsou ve složení na významných místech obiloviny, protože tam by přece mělo být maso. Ale jak zmiňuji výše – to, že v krmivu není například kukuřice nebo pšenice neznamená, že v něm nejsou třeba brambory.
Dalším důvodem může být strach z lepku, protože ten je přirozenou složkou mnoha obilovin. U psů se však alergie na lepek ve stejné míře jako u člověka nevyskytuje – výjimku sice tvoří některá plemena, ale obecně se nedá říci, že je lepek u psů tak velké téma. Alergie a potravinové nesnášenlivosti na jednotlivé obiloviny se u psů samozřejmě individuálně vyskytují, ale není to chybou obilovin či lepku jako takového, a ani nejde o nejčastější alergeny.
Pokud jde o kukuřici, jsem si jistá, že zde svou roli hraje zcela oprávněně strach z geneticky modifikované suroviny. Ve skutečnosti by použití takové suroviny mělo být vždy označeno, ale protože známe své pappenheimské, tohle je celkem pochopitelné. (Stejně tak u soji.)
A co si myslíte Vy, mají obiloviny v misce Vašeho parťáka své místo, anebo se jim raději vyhýbáte? Budu ráda za Vaše komentáře či připomínky.
Přeji Vám krásné únorové dny 🙂
Zdroje
Axelsson, E., Ratnakumar, A., Arendt, ML. et al. The genomic signature of dog domestication reveals adaptation to a starch-rich diet. Nature 495, 360–364 (2013). https://doi.org/10.1038/nature11837
Arendt, M., Cairns, K., Ballard, J. et al. Diet adaptation in dog reflects spread of prehistoric agriculture. Heredity 117, 301–306 (2016). https://doi.org/10.1038/hdy.2016.48
Jmenuji se Milada Kajzrová a jsem certifikovaná poradkyně pro výživu psů a koček. Pomáhám chovatelům zorientovat se v různých možnostech a sestavuji krmné plány na míru tak, aby vyhovovaly potřebám všech zúčastněných. Více o mně si můžete přečíst zde. Jsem autorkou e-Booku Jak rozumět etiketám krmiv.