Někdy jsem prostě drzá, a tak jsem název svého projektu odvodila od známého poetického sousloví hodina mezi psem a vlkem. Znáte tuhle chvíli? Tento až romatický název dali hodině přibližně mezi třetí a čtvrtou ráno francouzští básníci, a v našich končinách tento výraz proslavil Jan Skácel. Stejného tajemného momentu se dotýká třeba i Jarek Nohavica, když zpívá Mikimauze.
Jedná se o magickou chvíli, kdy tma pomalu odchází a světlo přichází. V tomto šeru, potkáte-li na mezi neznámého chundelatého čtyřnožce, stěží poznáte, jestli je to vlk nebo pes. Také se říká, že je to čas, kdy se rodí nejvíce dětí, a nejvíce lidí z tohoto světa odchází. Nad silami světla mají údajně navrch temné síly – démoni. Což mi připomíná, že svůj jedinečný význam má tato hodina i pro rodiče malých dětí 🙂
Jedním z významů hodiny mezi psem a vlkem je jistá nejasnost, takové jakoby lapení mezi dvěma skutečnostmi, a vy nevíte, co je pravda. No a protože jsme na blogu o výživě psů (a koček), má pro nás toto rčení i ten úplně obyčejný, nepřenesený význam. A mně se honí hlavou například:
Jak nejlépe krmit psa? Jako vlka? Nebo jako psa? A to je jak...?
I já jsem si totiž v jednu chvíli při práci v chovatelském e-shopu připadala jako lapená někde mezi dvěma světy. Zatímco část pejskařů (a také našich tehdejších dodavatelů) nedala dopustit právě na krmení barfem a tedy doporučovala krmení syrovým masem podle kořisti vlka, jiní chovatelé byli skalními zastánci hotových krmiv a raději zodpovědnost za složení krmné dávky svěřovali do rukou jiným: vyžadovali hotová řešení, i když byla vzdálená přírodě.
Obě dvě stanoviska jsou v pořádku, ale je tam taková zásadní, řekněme nevyváženost: zatímco výživový plán podle barfu tvoří převážně živočišné komponenty, u hotových krmiv je to přesně naopak a převažují komponenty rostlinné (zde je to samozřejmě složitější, ale pokud bychom výběr omezili například na průměrná suchá krmiva – jedna z nejčastěji používaných variant – pak je to tak). Pak je zde ještě onen nebetyčný rozdíl ve zpracování, tedy čerstvé syrové suroviny versus ty průmyslově zpracované.
A aby byl obrázek úplný: někde uprostřed mezi těmi dvěma zmíněnými tábory byla a je další a celkem sympatická skupina chovatelů, kteří využívají oněch dalších asi dvacet možných způsobů krmení psa: domácí vařenou stravou, čerstvou syrovou stravou ale v jiných poměrech než je barf, velmi často se krmí také tak trochu „nadivoko“ různými kombinacemi čerstvé i vařené stravy, s konzervami i granulemi, se zbytky a dalšími přilepšeními ve stylu co dům a zahrada daly.
Pro tohle má třeba němčina moc hezký název ABAM (Abstauber bekommen alles Mögliche – což znamená něco jako „čórkaři dostávají všechno možné“). Tímto úžasným konceptem byl krmen náš rodinný pes, fenka malého münsterlanda, Čituš blahé paměti. Prospívala dobře, dožila se nějakých 15 let. Upřímně pochybuji, že to bylo krmením, ale kamarádka to byla neuvěřitelná.
Psí vegetariáni, whole prey koncept
Když se ještě vrátím k těm různě praktikovaným způsobům krmení psů, nemohu nezmínit, že někteří chovatelé svého psa krmí dokoce i úplně bez masa, například ze zdravotních nebo etických důvodů. Kdybych měla mini-pejska s jaterním shuntem (jinak také portosystémový zkrat), asi si operaci také rozmyslím a raději zvolím vegetariánskou stravu, a budu se snažit zajistit mu alespoň přijatelně pohodlný život jak nejdéle to půjde. Lehké by to ale asi nebylo.
Psí vegetariáni a pravděpodobně i vegani tedy opravdu existují a má to svůj důvod. Jako druhý extrém existují také psi krmení celou kořistí, v podstatě bez jakýchkoli rostlinných příloh, podle konceptu „whole prey“ či „prey“. Myslím, že i to může mít něco do sebe, ale nebude to aplikovatelné ani zdaleka na každého psa a majitele. Koneckonců, i v lidské oblasti už podobný výživový směr existuje a má mnoho zastánců, jde o tzv. „carnivore diet“.
A třeba já jsem dlouhou dobu patřila mezi skalní zastánce barfu (barf jídelníček tvoří ze 70-80% živočišné složky), ale postupně mi docházelo, že moje cesta to není. A to nejen díky cestování po světě, kdy jsem měla možnost vidět a potkávat volně žijící psy. Ale i argumenty dodavatelů doplňků a mraženého masa mi přestaly dávat smysl; čím víc jsem četla, tím větší rozpory jsem nacházela. No a upřímně – když skoro ke každému tvrzení se dá najít i protitvrzení, tak jak to pak má člověk prodávat.
Takže...čím je teda nejlepší toho psa krmit 😀 ?
Z krmení psů se vlastně stala tak trochu věda, a jeden z toho má až pocit, že my, obyčejní lidé, nejsme schopni našim mazlíčkům sestavit plnohodnotný jídelníček, který by jim dlouhodobě přinášel všechno to, co potřebují. Takže je nutné držet se buď pevného konceptu, případně věřit výrobcům granulí a konzerv – ti totiž vědí, jak krmnou dávku vyvážit. No a nebo to vzít „na punk“ a kombinovat tak, jako třeba já před mnoha lety.
No. Takže pokud to máte tak jako já nyní a ani jedna ze tří výše uvedených možností Vás úplně netáhne (takže nejste výhradním zastáncem ani pevných konceptů z čerstvých surovin, ani hotových krmiv, ani „punku“), můžeme se spolu vydat na takový malý exkurz historií a biologií. Třeba narazíme na něco zajímavého tam.
Domestikace
Jak přesně pes přišel k člověku se pochopitelně neví, ale archeologové a historici soudí, že naše soužití s těmito úchvatnými šelmami se započalo už někdy před zhruba 30 000 lety; většina dnešních psů je však s největší pravděpodobností potomky domestikovaných vlků/psů z dob neolitické revoluce, která proběhla v jihovýchodní Asii někdy před (plus mínus) 15 000 lety.
Bez rozvoje zemědělství a chovu dobytka, a hlavně tedy bez člověka, by pes domácí tak, jako ho dnes známe, s největší pravděpodobností nikdy nevznikl. Prošel si spolu s člověkem dlouhým vývojem, a u obou druhů se díky novému způsobu obživy zlepšila schopnost nejen trávit škroby, ale i mléčné produkty. V oblastech, kde se zemědělství a chov dobytka rozvinout nemohly, například v některých severských zemích, k tomuto přizpůsobení nedošlo – ani u člověka, ani u psa. U psa toto dobře dokládají výzkumy vědeckého týmu E. Axelssona (2013, 2014 a 2016).
Ačkoli role psa se v moderní době výrazně proměnila, ještě stále je využíván v různých pracovních oblastech, včetně zemědělství.
Evoluce
Teorií o průběhu domestikace je více; mně se líbí ta od Daniely Pörtl a Christopha Junga. Podle této teze byla domestikace psa aktivním sociálním procesem z obou stran a měla vlastně epigenetický efekt (epigenetika hodně zjednodušeně znamená, že geny jsou ovlivňovány také vnějšími faktory z prostředí – včetně výživy). Soužití a spolupráce člověka a psa byly umožněny podobnou sociální strukturou a znamenaly především evoluční výhodu.
Člověk se tedy (mimo jiné) se psem dělil o své jídlo, ale nemuselo to být nutně tak, že by docházelo k jakémusi výběru krotkých šelem někde na smetištích poblíž lidských obydlí. Pro psa i člověka bylo prostě výhodné spolupracovat a přizpůsobit se nové stravě. V evoluci jde především o zachování druhu, a chcete-li se hojně množit, musíte se přizpůsobit zdrojům, které jsou k dispozici. I když to samozřejmě nemusí být vždy ta nejzdravější možnost.
Biologie
S dnešním vlkem (canis lupus lupus) má pes domácí (canis lupus familiaris) toliko společného předka, kterým byl původní vlk (canis lupus). Pro ilustraci lze využít podobnost mezi člověkem a šimpanzem, ti také mají společného předka, podobnost mezi nimi je tedy zhruba jako podobnost mezi psem domácím a dnešním vlkem. To sem píšu proto, že pokud se máme rozhodnout o správném krmení podle biologického původu, musíme vědět, jestli je pes masožravec (jako vlk) nebo všežravec (jako liška). I o tom se totiž vedou líté diskuze 🙂
Mimochodem, je možné, že ohledně psa jako masožravce dochází k malému zmatení, potažmo záměně: šelmy, což je řád, do kterého patří nejen pes, ale třeba i kočky, medvědi, pandy, lišky či kojoti, má latinské označení carnivora, zatímco označení masožravců – kam patří všechny organismy potravně specializované výhradně nebo převážně na živočišné tkáně, včetně například rostlin nebo hub – je, mimo jiné, karnivoři. V němčině či angličtině je toto zaměnitelné ještě lépe. Jde ale o 2 různé pojmy s různým významem. Šelma je řád savců a není to totéž co masožravec.
Autor fotografie: Kirandeep Singh Walia
Do řádu šelem (carnivora) patří také panda velká, jejíž jídelníček podle wikipedie tvoří z 99% bambus. Zajímavé je, že i tento článek pandu řadí do tzv. „řádu masožravců“. Jde ale o řád šelem, čeleď medvědovití. Panda je býložravec.
Podle evoluční biologie, ale i dalších biologických faktorů, jakými jsou třeba anatomie, fyziologie výživy a etologie, se dá pes úplně v pohodě zařadit mezi všežravce. Ve skutečnosti je samozřejmě jedno, jestli je pes označovaný jako mezokarnivor, fakultativní masožravec či prostě všežravec se zaměřením na maso; důležité je vědět, že většina evropských psích plemen nemá problém s trávením škrobů. Naopak můžeme v tom vidět velký benefit. Pes totiž může mít jídelníček poskládaný z komponentů, které běžně konzumujeme i my, a lze toho využít i s ohledem na udržitelnost a také zdraví.
Psi jsou potravní generalisté
Pes po dlouhá tisíciletí doprovázel člověka a v jeho misce převažovaly rostlinné složky, protože tak tomu bylo i u člověka, který jedl maso vlastně jen o svátcích. Ještě v 19. století psi jedli hlavně polévku z mouky, vody a různých přísad, které byly v tehdejších domácnostech běžně dostupné; dále také chléb v masovém vývaru, ale i brambory, rýži, kroupy, zeleninu nebo třeba kyselé mléko.
Velkým množstvím masa se začalo krmit v podstatě až v 90. letech 20. století, kdy konzumace živočišných výrobků eskalovala i ve výživě člověka; bez masových chovů by to však nebylo možné.
A co je to vlastně všežravec? Je to potravní generalista, protože ohledně výživy nemá žádné speciální požadavky. Dokáže dobře zhodnocovat jak živočišné, tak rostlinné složky, a oproti potravnímu specialistovi má spíše výhodu, spočívající nejen v širším výběru potravy, ale i ve větším životním prostoru.
Zlatá střední cesta
Maso a živočišné produkty obecně jsou ve výživě psa rozhodně důležité. Jedná se o nejlepší zdroje bílkovin a tedy stavebních prvků, jsou esenciální pro zachování zdravých funkcí celého organismu; nemusí jich však být tak velké množství. Jako zdroj energie slouží bílkoviny tělu jen v nouzových situacích.
J. Zentek ve své obsáhlé práci o výživě psů tvrdí, že při sestavování vlastní krmné dávky z jednotlivých surovin pro zdravého dospělého psa většinou stačí zhruba 35-45% živočišné složky, pro psa ve vývinu nebo chovnou fenu zhruba o 10% více. Zbytek pak mohou tvořit komplexní sacharidy (zdroj energie, např. obiloviny) a zelenina s doplňky (zdroj vlákniny a mikroživin: kvalitních tuků, vitamínů, minerálů…).
Dalším z přístupů ke krmení, který razí spíše zlatou střední cestu, je například tzv. Clean Feeding (čisté krmení). Tento směr je poměrně nový, a jeho nejdůležitějším znakem je udržitelnost. Jde o sestavování krmných dávek pro psy, které budou nejen vyvážené a budou pokrývat jejich potřeby, ale budou se zároveň snažit i o menší spotřebu masa; podle tohoto principu může krmná dávka sestávat z cca 50% živočišné složky a z 50% z rostlinné.
Podle Clean Feedingu by krmné komponenty měly být co nejméně zpracované, a ideálně lokální a sezónní. Mělo by se dbát na původ potravin a do psího jídelníčku integrovat i zbytky, respektive snažit se o jejich minimum. Pokud chovatel zvolí hotové krmivo, měl by alespoň dbát na jednotlivé složky a jejich původ.
Krmení samozřejmě musí být pestré, a stejně tak jako u člověka, i u psa se některé živiny v podstatě musí suplementovat, protože zaopatření těmito prvky skrze výživu je dnes velmi složité. A často to bylo složité i dříve v historii.
Dnešním cílem je dlouhověkost a přirozené zdraví
Podle dlouhodobých zkušeností a poznatků mnoha chovatelů, vědců a veterinářů lze sestavovat krmné dávky pomocí čerstvých surovin, tvořit dlouhodobě pestré jídelníčky a za pomoci moderních kvalitních doplňků vyvažovat krmení tak, aby bylo co nejbohatší na všechny potřebné živiny a pes na něm dlouhodobě prospíval. Hotová krmiva nejsou zdaleka jedinou možností.
Není nutné krmit psa jako vlka. Je to možné, ale není to nutné. Existuje více možných a správných přístupů. Při sestavování vlastních jídelníčků je však zapotřebí určitých znalostí. Měly by se dodržovat jisté zásady a především zohledňovat individuální potřeby psa.
Podle mého názoru se stačí o danou oblast jen trochu víc zajímat a přistupovat ke krmení zodpovědně. Cílem je koneckonců co nejdelší a nejkvalitnější život našeho mazlíčka, proto je lepší využít všech dostupných a ověřených informací, a není třeba podléhat moderním trendům, jejichž cíle mohou být vlastně tak trochu jiné.
Pokud jste dočetli až sem, já Vám za to děkuji a vážím si Vaší pozornosti. Celá podstata mé myšlenky a tohoto projektu Mezi psem a vlkem by se určitě dala sepsat stručněji a výstižněji, ale s psaním teprve začínám 🙂
Ať se Vám daří.
PS: Znáte hodinu mezi psem a vlkem? A co myslíte, který z těch dvou je na titulní fotce?
Zdroje
Axelsson, E., Ratnakumar, A., Arendt, ML. et al. The genomic signature of dog domestication reveals adaptation to a starch-rich diet. Nature 495, 360–364 (2013). https://doi.org/10.1038/nature11837
Arendt, M., Cairns, K., Ballard, J. et al. Diet adaptation in dog reflects spread of prehistoric agriculture. Heredity 117, 301–306 (2016). https://doi.org/10.1038/hdy.2016.48
Jung, Ch. & Pörtl, D. Die aktive soziale Domestikation des Hundes: Ein neurobiologisch begründetes Modell zur Mensch-Hund-Beziehung. Norderstedt, Books On Demand (2014).
Zentek, J., ed. 9. Ernährung des Hundes. Vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Stuttgart, Thieme (2022).
Jobi, A. Clean Feeding. Hunde natürlich füttern. Stuttgart (2019).
Jmenuji se Milada Kajzrová a jsem certifikovaná poradkyně pro výživu psů a koček. Pomáhám chovatelům zorientovat se v různých možnostech a sestavuji krmné plány na míru tak, aby vyhovovaly potřebám všech zúčastněných. Více o mně si můžete přečíst zde. Jsem autorkou e-Booku Jak rozumět etiketám krmiv.
Pingback: Specifické trávení a metabolismus koček - Mezi Psem a Vlkem
Pingback: Barf pro kočky - Mezi Psem a Vlkem