A je to tu 🙂 Mé oblíbené výživářské téma je, jak jinak, výživa koček. Momentálně jsem hrdou majitelkou dvou kousků, a protože kočky tvoří součást naší domácnosti už více než 20 let, měla jsem spoustu času a možností vyzkoušet různé způsoby krmení. Nakonec jsem zakotvila na barfu s občasnými menšími přestávkami, kdy se naši drazí tygříčci musí spokojit s jinými druhy mokrých – a jen zcela výjimečně i suchých – krmiv.
Musím se přiznat, že nějakých těch 15 let zpátky jsem výživu koček příliš neřešila. Ale já tehdy neřešila ani tu svoji, prostě jsem měla ještě jiné zájmy. Nakonec ale došlo k oné velké „fúzi“, a já obě své životní lásky, kterými jsou zvířata a jídlo 🙂 spojila v jedno, a začala se hlouběji zajímat. Začala jsem si být mnohem více vědoma propojení celkového zdraví s přirozenou výživou.
No, člověk si asi s postupujícím věkem také více uvědomuje svou zodpovědnost vůči bytostem, které si k sobě nějakým způsobem připoutal, a zvláště v případech, kdy jsou kočky odkázány pouze a výhradně na nás, je zkrátka naší povinností dobře je zaopatřit, což dnes není úplně jednoduché.
V džungli moderních krmiv
Protože: na trhu je takové množství různých krmiv! Které je ale to nejlepší? Znamená dražší krmivo nutně i vyšší kvalitu? Můžu koupit levnější krmivo a kvalitu pak dohnat třeba tím, že jej budu kombinovat například se syrovým masem? A nebude prostě lepší, když si celou krmnou dávku složím sama?
Netrvalo dlouho abych zjistila, že bude rozhodně lepší, když si krmnou dávku složím sama. Ale je to vůbec uskutečnitelné při mém denním režimu a finančních možnostech? Zvládnu vůbec pokrýt všechny potřeby našich koček, které chodí i ven, a já tedy nemám tak úplně přehled o tom, co všechno jedí? Zkrátka, řešila jsem, a občas stále řeším, mnoho otázek.
Něco málo o biologii koček
Protože na co všechno člověk při pátrání nepřijde: domestikace kočky proběhla úplně jinak než u psa. Kočky byly nejvíce ceněny právě pro jejich schopnost lovu a především eliminace hlodavců v okolí lidských domácností. A tak jejich fyziologie zůstala přizpůsobena trávení malé kořisti několikrát denně, protože přesně to člověk potřeboval.
Kočka je stále „čerstvožravec“ a výhradní masožravec. Má specifický metabolismus (jinými slovy látkovou výměnu), a v zásadě vůbec ke svému fungování nepotřebuje rostlinné zdroje, protože i balast jí v přírodě zajišťuje kořist a energii získává především z živočišných bílkovin a tuků.
Kočky dokonce ani příliš nepijí, umí totiž dobře hospodařit s menším množstvím vody, které v přírodě získávají opět převážně z kořisti. Pocházají z velmi suchých až pouštních oblastí. Proto mají ve srovnání s jinými zvířaty i poměrně hodně koncentrovanou moč.
Čeleď kočkovitých zůstává z celého řádu šelem nejblíže výhradně masožravému způsobu života. Takto třeba zachytila tygra malajského moje sestra při návštěvě ústecké ZOO. Způsob chovu v zoologické zahradě má do nějaké přirozenosti hodně daleko, o tom žádná, ale alespoň stravu má tato šelma evidentně – v rámci možností – přirozenou.
Jak tedy řeším krmení koček já
Na základě výše uvedených skutečností se snažím jak jen to jde, aby naše dvě vznešenosti měly co možná nejčastěji stravu, která je co nejbližší jejich biologickým potřebám, tedy BARF pro kočky.
BARF = výživa podle přirozeného vzoru napodobující kořist, z velké většiny ji tvoří syrové maso: svalovina, vnitřnosti, masité kosti, někdy se krmí i celá malá kořist jako jednodenní kuřátka, myši či potkani, tedy i peří, pařátky atd.; někdo přidává menší množství rostlinných složek – jako zdroj potřebné vlákniny, někdo krmí i malé množství komplexních sacharidů, většinou ve snaze snížit obsah bílkovin/masa ať už ze zdravotních, nebo etických důvodů. Kočky ale umí trávit rostlinnou složku jen velmi omezeně.
Maso a vnitřnosti nakupuji nejčastěji na stejných místech, kde kupujeme i maso pro nás, tedy bohužel v supermarketech. Kosti většinou nahrazuji doplňkem. „Bohužel“ píši proto, že jsem si vědoma původu masa, které pochází nejčastěji z intenzivního chovu. I když už občas bývá možnost sehnat některá masa v certifikované bio kvalitě, a za to jsem ráda.
Dále si nemyslím, že by byl způsob prodeje přes velké obchodní sítě tím nejvhodnějším, jelikož zde vzniká začarovaný kruh – obchodní řetězce tlačí dodavatele k nízkým cenám, ti pak mají nižší výnosy, méně kvalitní výrobky, a nemohou si dovolit dobře ohodnotit své zaměstnance. Ti si pak, logicky, nemohou dovolit kupovat lepší suroviny u specializovaného malého obchodníka a zase dají přednost levnější nabídce obchodního řetězce… Kvality masa z velkochovů jsem se dotkla i v článku o BARFu (který je primárně o barfování pro psy).
Nicméně, podle mých zkušeností ani maso z barf-shopů není pro kočky o mnoho lepší; původ masa je víceméně stejný, a cenově tam také velkou výhodu nenacházím. Moje kočky například mražené masové produkty z chovatelských prodejen rády nemají, ať už jde o mleté směsi nebo kusová masa. Upřednostňují především maso čerstvé. Sice někdy krmím i směsmi z těchto obchodů, ale spíše málo, odhadem tvoří takovéto maso a vnitřnosti tak 5% z celkového objemu, který zkrmím.
Problém je i v tom, že sestavení krmné dávky pomocí směsí a hotových „kompletů“ je velmi přibližné, se směsí toho už moc nenadělám a složení ve většině případů není transparentní, kolikrát se nedozvím ani analytické složky. Beru to ale jako zpestření kočičího jídelníčku, který je u nás jinak – a to přiznávám bez mučení – trochu fádní.
Na obrázku je králičí komplet z eshopu zaměřeného na BARF. Podle popisu se jedná o 60% svaloviny a 40% chrupavek. Ve skutečnosti jsou v něm ale i kosti, převažují vaziva, a když ho zkrmím tak jak je – tedy bez dalších komponentů, tak po tom mají mé kočky tuhou, drolivou a bílou stolici.
Příprava krmných dávek
Nakoupené maso (většinou okolo 4 kg, nebo i po menším množství, podle nabídky…já připravuji porce po každém nákupu) pak jen rozdělím do pytlíčků či krabiček, tak aby byla směs co nejvíce pestrá, a po 2 – 4 porcích zamrazím, což je odchadem okolo 250g – 500g. Každý den, většinou večer po krmení, vytahuji další dávku a nechávám rozmrazit na ráno. Ráno se zkrmí polovina, večer druhá, a jede se další kolo. Pokud se některá vznešenost dostaví i přes den a dá najevo že „už je čas“, dostává většinou půlku večerní porce, nebo nějaký pamlsek.
Časově je ale lepší udělat si rutinu jinak, např. jednou za měsíc udělat velký nákup a třeba během večera připravit porce na celé 4 týdny. Můžete si k tomu dát sklenku dobrého nápoje a pustit oblíbené album, zpříjemní to práci 🙂
Doplňky přidávám až před krmením, v našem případě cca 30-40 ml vody, vápenaté řasy (střídám s jinými doplňky), někdy kelpu, a trochu kvalitního oleje pro doplnění omega 3 a 6 (případně také vitamínů E a D). Taurin většinou nedoplňuji, moje kočky milují komponenty s jeho vysokým obsahem (tím myslím myši). Někdy ale ještě přidávám žloutek nebo pivovarské kvasnice.
Taurin jako takový je ale často nutné doplňovat, protože aby ho bylo v krmné dávce dostatek, musela by obsahovat větší množství krve a na krev bohatých vnitřností, což ale většinou není úplně možné.
Vodu přidávám proto, že jsem si všimla, že to takto kočkám chutná a skoro 100% ji vždy vypijí, často dokonce i když nedojí maso, tak tekutiny z krmné dávky ano. Z misky moje kočky pijí vodu málokdy, upřednostňují jiné zdroje.
Zeleninu nepřidávám, ačkoli menší množství balastních složek je určitě vhodné – a to především tehdy, má-li vaše kočka sklony k zácpě. U mých koček je nabízení zeleniny zbytečné, a nemáme potřebu balast nějak doplňovat. Vím, že se napasou venku, a i když se občas k nějakým těm pokusům o krmení zeleniny uchýlím, většinou je to marné.
Dobrým zdrojem vlákniny v krmné dávce, pokud Vám kočka nejí zeleninu ani jiný balast jako trávu, srst, peří atd., je celulóza, případně psyllium. Oba tyto komponenty jsou chuťově celkem neutrální a bývají kočkami dobře přijímány. Psyllium doporučuji vždy podávat už nabobtnané, ve formě gelu, abyste kočce nezpůsobili zácpu. Kočky žijící v bytě budou profitovat z vypěstované trávy, např. z pšenice nebo ječmene.
Neříkám že jde o nejlepší postup, ale takto jsme si zajeli naši rutinu a většinou to funguje. Těžší je to vždy, když je provoz domácnosti nějak ztížený, což se prostě stává, ať už jakoukoli nemocí, dovolenou nebo jinými nenadálými změnami režimu. Když někdy chod celé domácnosti visí na jediné osobě, dělají se ústupky a já se za to nestydím.
Alternativy k masu
V naší domácnosti je nejčastější alternativou k syrovému masu hotové krmivo ve formě kapsiček či konzerv. Snažím se vybírat takové, které mají velký obsah masa, jsou otevřeně deklarované, a mají rozumné obsahy doplňkových látek. Hotová levná krmiva, která nejsou otevřeně deklarovaná, nekupuji. Neříkám, že se u nás nikdy neobjeví, ale bývá to výjimečně. Snažím se v rodině o osvětu.
Nedávno jsem sáhla i po granulích, a to po mnoha letech čistého barfu. Je to prostě výhoda, když máte krmivo hned po ruce, a pokud ho kočky dobře akceptují a snáší, je s ním opravdu minimum práce. Opět jsem vybrala granule otevřeně deklarované, s větším množstvím masa i tuku (odpovídající našim potřebám), bez podřadných komponentů, s doplňkovými látkami, které mi dávají smysl. Pravda ale je, že i tak jsem ze složení granulí víceméně nešťastná a doufám, že už je nebudu potřebovat.
Nicméně, neoddiskutovatelná výhoda suchého krmiva, která se zas tak často nezdůrazňuje, ale také není bez dopadu, je, že: produkuje méně odpadu. A to celkem výrazně méně! Díky koncentrovanému obsahu živin se navíc ušetří i na logistice. Ohledně původu surovin si ale také iluze nedělám. Největší nevýhodou ovšem zůstává nevhodné složení (granule se bez většího množství rostlinné složky často neobejdou) a forma.
Upozorňuji, že suchá krmiva jsou koncentrovaná, proto je dobré dávat pozor na dávkování. Pokud totiž jinak krmíte mokrými krmivy, u některých granulek se Vám bude zdát doporučená dávka malá. Pravděpodobně bude ale zcela dostačující, neboť jak už jsem se zmínila, suchá krmiva jsou hodně koncentrovaná. Vždycky je dobré zabývat se dávkováním, a přizpůsobit množství Vaší kočce. Různá krmiva mají různá doporučená dávkování, protože obsahují jiné množství nestravitelných složek, vody, a mají různou energetickou hodnotu – jiné množství tuku i bílkovin v různé kvalitě.
Někdy je lepší kompromis
Jako člověk zabývající se výživou vím, že tak, jak to dělám, to není ideální. Lepší by bylo maso z udržitelných chovů (a podle biologického původu zvířat), a pak bychom ani nepotřebovali tolik doplňků.
Lepší by také bylo krmit vícekrát denně, alespoň starší kočku, protože tuším, že ona už jinak moc neloví. Většinou se při barfování koček krmí 3 – 4 x denně. V přírodě kočky tráví okolo třetiny času lovem, a podle literatury jedí například 13 – 18 x denně, čemuž se mně osobně těžko věří (ale tak budiž, jednoho kocoura lovícího zhruba v této intenzitě jsem skutečně zažila). Já ale častější krmení většinou jednoduše nestíhám.
Lepší by také bylo obejít se úplně bez granulí.
Dělám prostě co můžu, a pevně věřím, že i tak bude zdraví mých svěřenců nadále ukázkové.
Více ke složení krmné dávky při barfování koček se dočtete zde. Stručné srovnání čerstvé stravy a hotových krmiv najdete v tomto článku.
Přeji Vám krásný den a mnoho radosti s Jejich Kočičími Veličenstvy 😉
Jmenuji se Milada Kajzrová a jsem certifikovaná poradkyně pro výživu psů a koček. Pomáhám chovatelům zorientovat se v různých možnostech a sestavuji krmné plány na míru tak, aby vyhovovaly potřebám všech zúčastněných. Více o mně si můžete přečíst zde. Jsem autorkou e-Booku Jak rozumět etiketám krmiv.
Pingback: Specifické trávení a metabolismus koček - Mezi Psem a Vlkem