Už jste o tomto druhu krmení psů a koček slyšeli? Já jsem se s pojmem BARF setkala poprvé zhruba před 14 lety, a vlastně jsem tento koncept tenkrát nadšeně přijala takřka bez sebemenších pochybností. Dnes už mi některé aspekty tohoto postupu trochu vadí, a také toho se chci v tomto článku dotknout.
Nicméně, abych Vás nenapínala, naše dvě kočky takto stejně stále krmím a ony si nestěžují 🙂 A navíc, před lety jsem našim „psím“ zákazníkům kolikrát doporučovala BARF ve složení, kdy už vlastně o BARF tak úplně nešlo, ale to jsem tehdy ještě nevěděla.
Takže co to ten BARF vlastně je?
Je to metoda napodobující původní stravu předků; v případě psa jde o koncept, který vychází z jídelníčku vlka a snaží se napodobit jeho kořist. Jinými slovy jde o krmení syrovou stravou podle biologického vzoru, odtud zkratka BARF (biologically appropriate raw feeding, biologisch artgerechtes rohes Futter…ale někde se uvádí i poetičtější born again raw feeders či jednodušší bones and raw food = kosti a syrová strava).
Pokud se vyznáte ve výživových směrech, tak BARF je vlastně taková obdoba paleo diety, akorát nejde o lidi, ale o psy a kočky. Trochu to svádí k tomu myslet si, že pokud krmíte výhradně syrovými komponenty, barfujete. Tak jednoduché to ale samozřejmě není: BARF je relativně pevný koncept, který má daná pravidla a všechno by mělo být více či méně propočítané.
Autor fotografie: Sali Ajeti
Zásady krmení BARFem
Jak tedy taková miska správného barfaře vypadá? Vezmu si pro tento článek za příklad BARF pro psy, neboť ho u nás považuji za rozšířenější než barfování koček (ale mohu se mýlit), a mé výhrady k tomuto konceptu se týkají hlavně psů. Každodenní krmná dávka samozřejmě nemusí být vždy úplně přesně podle plánu, ale rámcově, dejme tomu během dvou či tří týdnů, by měla množství jednotlivých složek odpovídat u psa zhruba následujícímu:
80 – 70 % krmné dávky by měla tvořit živočišná složka, jejíž přesné množství je závislé na tom, zda se rozhodnete krmit i přílohou ve smyslu komplexních sacharidů jako jsou obiloviny, brambory, pohanka či podobné alternativy (to je vhodné např. u hubenějších psů, u psů s větším energetickým výdejem…).*
20 – 30 % by pak měla být složka rostlinná.*
Dále je velmi důležité:
Živočišné komponenty by měly být z cca 50 % prorostlá svalovina, 15 – 20 % žaludky (ideálně přežvýkavců, např. hovězí bachor a kniha), 15 % vnitřnosti (např. játra, plíce, srdce, ledviny, slezina), 15 – 20 % syrové masité kosti.
Rostlinná složka by se měla skládat především ze zeleniny, a z menší části z ovoce; bez příloh se složitými sacharidy by tyto poměry mohly být 75 % versus 25 % ve prospěch zeleniny. S přílohami by pak poměry rostlinných složek měly být zhruba v číslech: 40 % obiloviny (či obdoba), 40 % zelenina, 20 % ovoce.
Volitelně (a v malém množství) lze do jídelníčku začlenit i vejce, mléčné produkty, semena/oříšky, byliny.
Smysluplné jsou v některých situacích také doplňky jako řasy, pivovarské kvasnice, kvalitní oleje, přírodní minerální doplňky.
Ohledně velikosti denní krmné dávky je to podobné jako u mokrých krmiv, tedy u zdravého dospělého psa se to pohybuje nejčastěji mezi 2 – 4 % z ideální tělesné váhy.
Na tomto místě ještě znovu dodávám, že výše uvedená čísla platí opravdu jen pro psy. Zatímco pes je všežravec se zaměřením na maso, kočka je výhradní masožravec, takže kočičí jídelníček by vypadal ještě trochu jinak. Stejně tak na tomto místě nezohledňuji ani speciální výživové požadavky u štěňat, mladých psů v růstu, březích a kojících fen, ani psů ve velké pracovní zátěži, psů seniorů či psů nemocných. To by se mi sem nevešlo 🙂
Z výše uvedeného vyplývá, že BARF je krmení s velkým podílem masa, vnitřností a kostí. (Kostem jsem se rozhodla věnovat samostatný článek; kosti se vždy krmí syrové a vždy s masem, prosím zohledněte velikost psa a ideálně ho mějte při konzumaci kostí pod dohledem.)
Pokud tedy krmíte méně než 70 % živočišné složky, pak už nejde o koncept barfu, ale krmíte prostě čerstvou stravou. Mám pocit, že v českém prostředí se toto až tolik nedodržuje, ale já hodně čerpám z německých zdrojů, a tam je to víceméně takto.
Jaké jsou výhody barfování?
Zdraví. Všichni asi tušíme, že jíst čerstvé potraviny je pro tělo přínosnější než konzumovat průmyslově zpracované produkty. Tuto výhodu má čerstvá strava obecně, nejen koncept barfu (to se týká i některých dalších výhod). Samozřejmě předpokladem je vyváženost krmné dávky.
Transparentnost. Přesně víte, co do misky dáváte. Velká výhoda pro alergiky nebo při potravinových nesnášenlivostech, ale také obecně při výskytu jakékoli civilizační nemoci, kdy je třeba detailněji dbát na složení krmiva.
Živiny. Nezpracované potraviny jsou v tomto ohledu zpravidla (ne vždy) lepší. BARF, až na výjimku, kterou tvoří ony komplexní sacharidy (což je ale volitelná složka krmné dávky), je složený ze syrových potravin, a je tedy bohatší především na mikroživiny jako jsou enzymy, vitamíny, minerály a stopové prvky, sekundární rostlinné látky a antioxidanty, a tyto jsou navíc v přírodní formě.
Chutnost. Jedná se o krmení opravdovým jídlem, které má původní chuť, tvar, strukturu, barvu, a v neposlední řadě i vůni. To je samo o sobě velkou výhodou oproti hotovým krmivům, protože psům to více chutná. Tedy většinou, protože výjimky se najdou všude a pravda je taková, že pokud maso trochu povaříte, ono se zatáhne a začne být aromatičtější, což zvířata často upřednostňují. Proto bývá přechod někdy problematický, nejen z vařeného na syrové, ale i z intenzivně dochucovaných hotových krmiv.
Zdravější střevní mikrobiom. Sice už jsem výše zmínila zdraví jako takové, ale střeva považuji za natolik důležitá, že jim věnuji vlastní odstavec. A nebo rovnou celý článek. Tepelně zpracovaná krmiva jsou v podstatě sterilní záležitost, alespoň co se týče hodnotných mikroorganismů. Dnes už některé granule sice obsahují přidaná prebiotika, to je ale oproti možnostem barfu stále jen taková „polívčička“.
Péče o zuby. Masité kosti jako součást krmné dávky i velké kosti podávané pouze na okus mohou zlepšit ústní hygienu Vašeho psa i kočky. Není to úplná jistota, ale je to pravděpodobné; kosti zuby prostě mechanicky čistí. U mletých kostí ale toto neplatí.
Cena. Někdy může barfování vycházet zdánlivě draze, ale pokud budete srovnávat např. s kvalitními granulemi, pak je BARF většinou levnější. A pokud si přepočítáte cenu a množství nedenaturované hodnotné bílkoviny, pak je BARF levnější vždycky.
Pitný režim. Maso obsahuje přibližně 70 % vody. Je to i důvod toho, že psi na barfu obecně méně pijí.
Efektivita. Záleží samozřejmě na nastavení krmné dávky, ale zpravidla mají psi na barfu i menší obsah stolice, protože syrové maso i vnitřnosti jsou dobře stravitelné, a balastní složky jsou obsaženy spíše v menším množství, než jak tomu bývá u granulí.
Jaké jsou nevýhody BARFu?
-
Složitější logistika. Logicky, potřebujete například místo v mrazáku 🙂 Musíte myslet dopředu a mít zásoby, jinak se to moc dělat nedá. Je to tedy pracnější, ačkoli v dnešní době už se dá maso dobře objednávat i přes internet, a k dispozici jsou mimo jiné už namíchané hotové směsi. Nicméně při krmení takovou směsí už tak úpně neplatí, že přesně víte co do misky vlastně dáváte. Každopádně: rukama Vám projde mnohem více „materiálu“ než při krmení suchým krmivem, protože BARF není tak koncentrovaný.
-
Velký obsah masa alias živočišných bílkovin. Co je pro jednoho výhoda, může pro jiného být výhodné už méně. Příkladem mohou být psi s jaterní či ledvinovou dietou. Základní potřeba bílkovin u psa není až tak velká jak by se mohlo zdát; pokud tedy krmná dávka jinak obsahuje dostatek energie, není zapotřebí, aby celých 70 – 80 % krmné dávky tvořilo maso, vnitřnosti a kosti. Psi mohou velmi dobře profitovat i z rostlinných zdrojů.
Např. autoři Jürgen Zentek a Helmut Meyer ve své knize**, která je jakousi Biblí mezi německými psími výživáři, vysvětlují: „Při krmení starších zvířat BARFem se doporučuje opatrnost, zejména pokud mají oslabenou funkci jater a ledvin. Odpadní produkty z metabolismu při krmení velkým množstvím bílkovin tyto orgány dodatečně zatěžují.“
Autor fotografie: Bruno Cervera
- Masové chovy. Je dobré si uvědomit, že maso v miskách našich zvířat pochází z jiných zvířat. A občas se zamyslet, jestli je v pořádku, aby pro štěstí našeho zvířete mnoho jiných zvířat trpělo. Vždyť své psy a kočky chováme proto, že máme zvířata rádi! Jistým východiskem by samozřejmě bylo používat domácí/farmářské chovy. Tak určitě, ale tato nabídka je omezená. Koneckonců, tyto chovy jsou prostě malé, nejsou masové. Já osobně žádný stálý zdroj masa z přirozených chovů nemám.
S velkochovy souvisí další problém, a to je jistý nutriční posun u masa, které pochází ze zvířat, která jsou chována v nepřirozených podmínkách a krmena nepřirozenou potravou – jejich maso má jiné složení. Dobře se to dá ilustrovat např. na tucích, kdy tuky zvířat z konvenčních resp. intenzivních chovů mají onen často skloňovaný nevýhodný poměr omega 3 a omega 6 polynenasycených mastných kyselin. Kráva z pastvy má navíc ve svém tuku méně nasycených mastných kyselin, a vyšší obsah mononenasycených mastných kyselin než jak je tomu u krav z velkochovů. A dalo by se pokračovat; v poslední době se ukazuje, že tyto rozdíly jsou poměrně markantní.
Hygiena. Manipulace se syrovým krmným masem je v tomto ohledu náročnější než hotová krmiva. Je-li například členem domácnosti osoba se slabou imunitou (např. po chemoterapii či jiné náročné léčbě), barf by neměl být volbou číslo jedna.
Sestavování krmné dávky. To je složitější na začátku, především u štěňat a mladých psů velkých plemen, ale není to nezvládnutelné a hlavně časem budete mít i toto „v oku“. Nicméně je dobré si něco načíst, protože do hry vstupují i doplňky stravy, které také mají svůj význam. Pokud Vás to baví a máte čas, je to výhodou, ale já mám pocit, že dnes je to pro mnoho lidí spíše nevýhoda.
Ne každému psovi BARF vyhovuje. A tím myslím i některé zdravé dospělé psy. Setkala jsem se s tím mnohokrát, že ať už se majitel snažil sebevíc, pes BARF buď rovnou úplně odmítal, anebo mu prostě nedělal dobře (a kočky jsou kapitola sama pro sebe). Možná se někdy nenašly vhodné suroviny, ale obecně to vypadá, že prostě ne každému psovi toto svědčí.
Dostupnost. Jedna věc je dostupnost krmného masa obecně, druhá pak jeho akceptace psem a také skutečnost, že ne vždy seženete to co potřebujete mít v krmné dávce v patřičné kvalitě.
Cestování. Jezdíte-li pravidelně na delší pobyty, pak se může stát shánění surovin do psí misky přítěží nejen psychickou, ale i finanční.
Výhod i nevýhod bychom jistě našli ještě celou řadu, neboť mnohé je jednoduše individuální záležitost. Já se zde snažila „vypíchnout“ především to, co mi připadá nejdůležitější.
Moje úvaha
Asi už tušíte, co je z mého pohledu na BARFu nejvíce problémové. Pro mě osobně je to etika neboli spotřeba velkého množství masa. V zásadě si myslím, že pes je stále pes, nikoli vlk, a blíže se tomu věnuji v článku Mezi psem a vlkem. Zároveň ale vím, že jsou plemena, u kterých je tento koncept v pořádku a vyhovuje jim i z dlouhodobého hlediska, a tak rozhodnutí jejich majitelů krmit barfem chápu.
Navíc, mně osobně BARF udělal velkou službu, totiž naučil mě zacházet s krmivy a krmnými surovinami vědomě. Prohloubil můj smysl pro vyváženost. Asi by mi tuhle službu prokázal i přechod na prosté krmení čerstvou stravou, nicméně pevný koncept mi asi dodal jistoty, že tohle je přece ověřené a takhle se to má dělat (jakkoli se dnes nad tím usmívám).
A tak si myslím, že je dobré alespoň se občas ptát u řezníka nebo v barf-shopu, odkud maso pochází a z jakého je chovu. Čím byla zvířata krmena, a zda se někdy dostala i ven, na vzduch, na slunce.
Co si o tom myslíte Vy? Barfujete? Co je pro Vás ohledně krmení psa a kočky nejdůležitější? Máte zdroj masa z přirozeného chovu? Vytváříte poptávku?
Na Vaše názory se těším, a přeji krásné dny.
Zdroje
*Údaje ke složení krmné dávky podle BARFu v tomto článku jsou kompilací z děl několika autorů: Swanie Simon (BARF – Biologisch Artgerechtes Rohes Futter, 2014), Julia Fritz (Hunde barfen – Alles über Rohfütterung, 2018), Kateřina Novosádová (BARF – Krmení psa přirozenou stravou, 2011). Susanne Reinerth ve své knize (Natural Dog Food – Syrové krmivo pro psy – praktická příručka, 2011) sice nepracuje s pojmem BARF, ale také popisuje koncept podle kořisti, a složení krmné dávky je prakticky totožné.
** Zentek, J., ed. 9. Ernährung des Hundes. Vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Stuttgart, Thieme (2022).
Jmenuji se Milada Kajzrová a jsem certifikovaná poradkyně pro výživu psů a koček. Pomáhám chovatelům zorientovat se v různých možnostech a sestavuji krmné plány na míru tak, aby vyhovovaly potřebám všech zúčastněných. Více o mně si můžete přečíst zde. Jsem autorkou e-Booku Jak rozumět etiketám krmiv.
Pingback: Jak krmím kočky - Mezi Psem a Vlkem