Poměr vápník a fosfor je ve výživě psů a koček často skloňované téma. Oba tyto minerály patří mezi esenciální živiny a spolu s hořčíkem, sodíkem, chlorem, draslíkem a sírou se zároveň řadí mezi makroprvky, které se, na rozdíl od stopových prvků, v organismu nacházejí v relativně větším množství.
Zajímavé je, že vápník a fosfor jsou spolu ve velmi těsné spolupráci. Je velmi důležité, aby v organismu a potažmo v každé krmné dávce bylo vždy o něco více vápníku než fosforu: v takovém poměru totiž mohou optimálně „pracovat“ a plnit své důležité funkce.
A jaké jsou jejich nejdůležitější úkoly?
Vápník i fosfor jsou nepostradatelní především pro stavbu a tím i stabilitu kostí. Dále už jsou jejich úlohy rozdílné, především se účastní různých procesů látkové výměny. Jejich obsah v organismu ovliňuje i vstřebávání dalších prvků, jako je hořčík, železo, měď nebo zinek.
Vápník je důležitý mimo jiné pro vedení nervových vzruchů, a tím i správnou funkci nervů, stejně tak pro správné fungování svalů, srdce. Je nezbytný pro metabolismus, ředění krve a propustnost biologických membrán.
Fosfor je nedílným účastníkem energetické látkové výměny v buňkách, a má různé důležité role v dalších procesech, jako je optimalizace enzymatické aktivity, transport kyslíku v krvi atd., je velmi důležitý pro pojivový aparát.
Jaký by měl být poměr vápník : fosfor?
Jako ideální poměr těchto dvou prvků v krmné dávce se uvádí 1,3 : 1 ve prospěch vápníku (u koček se často uvádí 1,5 : 1), ale také 1,2 : 1 nebo 1,4 : 1 – záleží, do jaké knihy se zrovna koukáte, a samozřejmě záleží také na věku zvířete. Každopádně se ale dá říci, že 1 : 1 je málo (množství vápníku pod 1 je už kritické) a 2 : 1 už je moc.
Poměr nad 2 : 1 se někdy záměrně dávkuje u zvířat s nemocnými ledvinami, to je ale speciální případ a pro běžnou krmnou dávku se takové množství vápníku nehodí, protože i nadbytek těchto prvků může způsobit problémy, nejen nedostatek.
Je-li poměr vápník : fosfor dlouhodobě v nerovnováze, může docházet k poruchám mineralizace. Pro tyto procesy jsou ale důležité i další prvky, jako například vitamín D a mangan; takže i při absenci některé z těchto živin může docházet k chybnému zaopatření v oblasti fosforu a vápníku.
Regulační mechanismy
Vápník s fosforem spolu v těle vytvářejí poměrně citlivou rovnováhu. Tato rovnováha, jinými slovy také homeostáza nebo stálost vnitřního prostředí, je řízena především hormony parathormonem (PTH), kalcitoninem (CT) a kalcitriolem (aktivní forma vitamínu D).
Po vstřebání se v trávicím traktu se vápník i fosfor dostávají do krve, a především vápník je zde velmi přísně regulován výše zmiňovanými hormony. Pokud je vápníku v krvi málo, je ještě dodatečně uvolňován z kostí a zároveň se zabraňuje jeho vylučování z těla; pokud je ho naopak hodně, uvolňování z kostí se zastaví.
Kosti jsou tedy vlastně takovou největší zásobárnou vápníku, na kterou se dá kdykoli napojit skrz hormonální systém. Pokud je v krmné dávce po dlouhou dobu málo vápníku, dochází k jejich demineralizaci – a mohou se začít lámat.
Fosfor se v krvi také reguluje, nicméně ne tak přísně jako vápník; možná je dobré vědět, že u psů v růstu je jeho hodnota zpravidla vyšší než referenční hodnota, což je normální.
Obecně ale platí, že krevní obraz o stavu těchto dvou minerálů v těle Vašeho zvířete nevypovídá nic. Organismus prostě udržuje optimální hladiny tak dlouho, jak jen může, a to i při dlouhodobě nedostatečném zaopatření. Takový dlouhodobý nedostatek ale může mít vážné následky (rachitida, osteomalacie, celkové selhání organismu).
Nejčastější nedostatek
Dobrá zpráva je, že co se fosforu týče, v našich zeměpisných šířkách je jeho nedostatek ve výživě vzácný. Je totiž skoro všude: v mase, ve vnitřnostech, v mléčných výrobcích, v mnohých sacharidových zdrojích, v semínkách (takže i v obilninách, pseudoobilninách)…
Pokud barfujete, nedostatek fosforu Vašeho svěřence pravděpodobně nepotká, jedním z jeho nejlepších zdrojů je totiž maso a kosti.
Nejčastějším problémem v zaopatření těmito dvěma prvky je nedostatek vápníku.
Důvodem je to, že většina potravin má poměr vápník : fosfor spíše nevýhodný a vápníku je v nich jednoduše málo. Proto se v krmných plánech často využívají zdroje jako vápenaté řasy, vaječné skořápky, citrát vápenatý (vhodná alternativa pro zvířata s citlivějším zažíváním), uhličitan vápenatý atd. Tyto doplňky je vhodné dávkovat relativně přesně podle jejich obsahu vápníku, aby nevznikl ani přebytek, ani nedostatek.
Například mléčné výrobky mají většinou poměr vápníku s fosforem inverzní, tedy obsahují více fosforu než vápníku. Výjimkou je ale například mléko jako takové, a spolu s ním bílý přírodní jogurt. Tyto dvě potraviny, pokud Váš svěřenec nemá problémy s laktózou, můžete tedy do krmného plánu zařadit celkem dobře.
Ovšem pozor, k samotnému zaopatření vápníkem by pouze mléčné produkty nestačily.
Kosti se jako zdroj vápníku samozřejmě využívají také, nejčasteji v krmných plánech při barfu, nicméně toto je trochu komlikovanější hned z vícero důvodů:
jedná se o přírodní produkt, proto množství vápníku velmi kolísá (například nosnice má jiný obsah vápníku v kostech než brojler) a nedá se to lehce odhadnout
krmení kostí není úplně bezpečné, vždy je tu určité riziko (poranění, zácpa…)
navíc, jak už z výše uvedených čísel vyplývá, v kostech je také hodně fosforu, takže k vyrovnání poměru vápníku a fosforu je zapotřebí kostí (nebo kostní moučky) relativně hodně, a to není vždy výhodné.
Vápník a fosfor v krmné dávce
Při sestavování krmné dávky je tedy dobré zohlednit vyváženost těchto dvou minerálů. A je jedno, jestli krmíte doma připravovanou stravou z čerstvých surovin, nebo používáte výhradně hotová krmiva.
Hotová kompletní krmiva mívají většinou poměr vápník : fosfor v pořádku, ale ne úplně vždycky, protože zkrátka ne každé kompletní krmivo je dobře sestavené. Některá krmiva mají také dost specifické složení (třeba ta pro citlivé psy a alergiky) a samostatnou kapitolou jsou veterinární diety. Údaj o tomto poměru navíc není povinný (s výjimkou některých veterinárních diet), takže někdy je nutné oslovit výrobce a ujistit se, jak to s obsahem vápníku a fosforu je.
V případě doplňkových krmiv a krmných surovin je pak často nutné přidat zdroj vápníku, a totéž lze udělat i v případě Vámi sestavené krmné dávky z čerstvých potravin. Můžete volit mezi mnoha produkty, které Vám s optimálním zaopatřením pomohou, a třeba při barfu lze díky takovým doplňkům i úplně nahradit syrové masité kosti, se kterými mohou mít citlivější zvířata problém.
Pár údajů z literatury na závěr:
Vápník
- Psi mají v těle cca 10-15 g vápníku na kg tělesné váhy, z toho 98 % v kostech
- Kočky mají v těle cca 15 g na kg tělesné váhy, koťata zhruba 6 g, 99 % je v kostech
- Dospělý pes potřebuje přibižně 0,13 g na kg metabolické váhy denně (NRC 2006)
- Dospělá kočka má potřebu okolo 45 mg /kg tělesné váhy/den (NRC 2006), laktující kočka pak až 358 mg /kg tělesné váhy/den, kotě cca 295 mg na kg tělesné hmotnosti denně
- Možné následky nedostatku vápníku: rachitida, osteomalacie, poruchy srdečního rytmu
- Možné následky nadbytku vápníku: chybný vývoj kostí, poruchy srdečního rytmu, nedostatek fosforu, chybné vstřebávání dalších minerálů
Fosfor
- Fosforu mají psi 5 – 8 g na kg tělesné váhy, z toho až 80 % v kostech
- Kočky mají v těle cca 4,7 - 9,1 g fosforu na kg tělesné váhy, až 85 % v kostech
- Dospělý pes potřebuje zhruba 0,1 g na kg metabolické váhy denně (NRC 2006)
- Minimální potřeba fosforu u dospělých koček je přibližně 22 mg /kg tělesné váhy/den, u koťat to může být až 270 mg /kg tělesné váhy/den (NRC 2006)
- Možné následky nedostatku fosforu (vzácnost): rachitida, osteomalacie, poruchy srdečního rytmu, koprofagie (požírání exkrementů), nedostatečný růst
- Možné následky nadbytku fosforu: odbourávání kostní i svalové tkáně, ledvinové kameny, chybné vstřebávání dalších minerálů
Zdroje
Zentek, J., ed. 9. Ernährung des Hundes. Vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Stuttgart, Thieme (2022).
National Research Council. Nutrient Requirements of Dogs and Cats. Washington DC, The National Academies Press (2006).
Iben C, Liesegang A, Wichert B, Wolf P, ed. 1. Auflage. Ernährung der Katze. Stuttgart, Thieme (2021).
Jmenuji se Milada Kajzrová a jsem certifikovaná poradkyně pro výživu psů a koček. Pomáhám chovatelům zorientovat se v různých možnostech a sestavuji krmné plány na míru tak, aby vyhovovaly potřebám všech zúčastněných. Více o mně si můžete přečíst zde. Jsem autorkou e-Booku Jak rozumět etiketám krmiv.
Pingback: Jak je to s krmením kostí? - Mezi Psem a Vlkem