Krmení kostí je nejen u psů, ale i u koček celkem často diskutované téma. Může totiž přinášet nejen benefity, ale i rizika – jejich nerozvážné podání může způsobit např. zácpu, poranění zubů, v horším případě i jiná vnější či dokonce vnitřní zranění. Problémem může být také dlouhodobý nadbytek (případně nedostatek) vápníku v krmné dávce.
Já osobně jimi nyní už nekrmím, ale v krmné dávce je nahrazuji, a to na denní bázi (krmím barfem). Momentálně je pro mě prostě jednodušší a hlavně bezpečnější krmit bez nich. Ani v rámci poradenství kosti zpravidla nedoporučuji, protože jde o velmi individuální záležitost, ne každý pes (nebo kočka) je schopen/schopna kosti dobře „zpracovat“, natožpak strávit.
Co všechno našim čtyřnohým šelmám v miskách kosti přinášejí?
Důvody proč kostmi krmit jsou různé: jedním z nich je BARF. Při barfování jsou kosti důležitou součástí krmného plánu, neboť – mimo jiné – vyrovnávají poměr fosforu a vápníku, a tvoří důležitý zdroj i dalších minerálů. Pokud majitel svého psa nebo kočku barfuje, ale nekrmí kosti, pak je musí nahradit nějakým vhodným doplňkem, přes to nejede vlak.
Jsou hlavním zdrojem vápníku (kterého např. psi potřebují relativně hodně), a ve své holé podobě by měly tvořit alespoň 5% krmné dávky, resp. alespoň 10% ve fromě syrových masitých kostí. Což je velmi obecné doporučení, protože samozřejmě, různé druhy kostí mají různé obsahy vápníku i dalších minerálů. Například často krmené kuřecí krky mohou mít i pětkrát méně vápníku, než třeba telecí žebra.
Přičemž, hned takto na začátku už zmíním, že maso na kosti je důležité, pokud máte kosti jako součást denní krmné dávky (podporuje tvorbu žaludeční kyseliny), ale za mě to není dostatečná záruka dobrého trávení – každé zvíře to má opravdu jinak, obezřetnost je na místě zvláště, pokud třeba s barfem a kostmi začínáte, takže i syrové masité kosti je lepší krmit s dalšími komponenty, jako jsou třeba vnitřnosti (v malém množství).
K té hovězí kosti, kterou držím na obrázku napravo (dole), Vám mohu říci zcela upřímně:
tohle NE!
Kromě vápníku jsou kosti také dobrým zdrojem fosforu, hořčíku, sodíku a zinku. A ano, pokud má Váš čtyřnohý kamarád potíže s ledvinami, tak dobrým způsobem, jak snížit množství fosforu v krmné dávce, je přestat krmit kosti. A nahradit je doplňkem s větším množstvím vápníku a nízkým obsahem fosforu, jako jsou třeba vápenaté řasy lithothamnium calcareum, nebo vaječné skořápky.
Poměry vápníku a fosforu v kostech bývají dost různé, záleží na více faktorech. U mladších jatečních zvířat, která se v krmných plánech i častěji doporučují, protože jejich kosti jsou měkčí a pružnější, bývá množství minerálů spíše nižší. Vstřebatelnost minerálních látek pak záleží i na stupni rozkousání; u mouček např. bývá veliká.
Kosti v barf-jídelníčku jsou tedy důležité, a měly by být krmeny vždy s masem a vždy syrové. Přítomnost masa zaručí lepší produkci žaludečních šťáv a tím trávení kostí usnadní (příkladem takové masité kosti je pro kočky a malé psy např. kuřecí křídlo, kuřecí krk, pro větší psy třeba hovězí oháňka).
Holé kosti s minimem masa a chrupavek jsou vhodné toliko na okus, ale s opatrností, a musí se zvolit správná velikost kosti vůči zvířeti.
Syrové zase musí být kosti proto, že tepelnou úpravou mění svou strukturu, stávají se tvrdší a štěpí se, tím je i větší riziko poranění. Např. dlouhé vaření uvolňuje z kostí kolagen, a tím více se pak lámou a štěpí.
Jak začít s kostmi při přechodu na BARF?
Pokud na kosti zvíře není zvyklé a s barfem se teprve seznamuje, první zhruba 1 – 2 týdny se doporučuje krmit bez kostí, a velmi pomalu a postupně je začleňovat, začínat se spíše měkkými kostmi a pozorovat psa (kočku), jak si s nimi poradí. Velké množství psů hltá, takže tam je opatrnost skutečně na místě, a krmit by se měly pouze kosti velké, které bude pes nucen rozžvýkat, nebo naopak kosti pomleté.
Pozorujte také stolici Vašeho psa či kočky – pokud je velmi světlá, tvrdá a má tendenci se drolit, dáváte kostí příliš mnoho.
Po plném přechodu na barf už lze krmit v pestřejším režimu: produkce žaludečních kyselin si u zdravého psa i kočky s kostmi poradí. Navíc existuje tzv. jehlový reflex: ten pomáhá snižovat riziko při trávení kostí tím, že při kontaktu s ostrým předmětem dojde ke smrštění žaludeční či střevní stěny, předmět se tím otočí a bude se posunovat bezpečněji.
Jehlový reflex však při dlouhodobém krmení hotovými krmivy často vymizí, takže se na něj nelze spoléhat vždycky a je prostě lepší postupovat obezřetně. U zvířat starších, kteří byli většinu života na hotových krmivech a na barf přešli až ve zralém věku, je lepší zůstat u kostí měkkých, pomletých, nebo je nahradit. K tomu je na trhu už spousta doplňků, ať už kompletních, nebo jednodruhových; většinou se dá najít vhodný produkt i pro zvířata s alergiemi.
Jakými kostmi tedy lze krmit?
Pokud nekrmíte vysloveně celou kořistí, kdy je trávicí trakt psa/kočky částečně chráněn srstí, kůží a masem krmeného zvířete, můžete zvolit některé z následujících masitých kostí:
drůbeží křídla, hřbety a krky (nejčastěji kuřecí, kachní) – u koček se vzhledem k jejich velikosti nejčastěji krmí právě kuřecí křídla a krky
drůbeží skelety, hlavy, pařáty a běháky (ty jsou většinou úplně bez masa, takže o to více se musí dbát na to, aby byly v krmné dávce se svalovinou a vnitřnostmi)
králičí hřbety, skelety, hlavy
např. jehněčí, hovězí nebo telecí hrudní kost, žebra (opět pozor na velikost tlamičky vůči velikosti kosti, zatímco některá plemena toto zdlábnou cobydup, pro jiná jsou žebra vhodná jen na okus; pokud jde o větší psy, musíte dávat pozor, aby žebra rozkousali)
hovězí oháňka
vepřová žebra (pokud patříte mezi odvážné, kteří krmí syrovým vepřovým i přes nebezpečí Aujeszkyho choroby)
na okus jsou dobré např. hovězí morkové kosti s kloubem (ale ne nařezané na malé kousky!), často jsou k dostání také vepřové kosti z parmské šunky
Na co ještě si dát při krmení kostmi pozor:
Obecně se doporučuje vyhýbat dlouhým dutým kostem (z nohou nebo křídel), které jsou velmi tvrdé a riziko poranění jimi je větší, nicméně např. u kuřecích kostí dnes toto spíše neplatí, kuřata jdou na porážku většinou tak mladá, že u nich ještě neproběhla plná osifikace (mineralizace kostní tkáně). A např. hovězí morkové kosti, v dostatečné velikosti, jsou ideální na okus.
Dlouhé duté kosti nařezané na malé díly vhodné nejsou, jsou vážně dost tvrdé a bývají důvodem mnoha zranění. Prodávají se takto např. hovězí morkové kosti. Máte-li takové kosti k dispozici, raději z nich udělejte vývar. Je výživově velmi hodnotný a kosti lze na vývar použít i opakovaně, třeba i se lžící octa: tady opravdu platí, že máte za málo peněz hodně muziky. Vývarem nejen zlepšíte pitný režim, ale pravděpodobně i zatraktivníte krmnou dávku. Dlouze tažený vývar z hovězích kostí je – kromě jiného – skvělým zdrojem kolagenu.
Jen pozor při některých onemocněních, například při urolitiáze (konkrementy v močových cestách) vývar vhodný není. V takovém případě je lepší zkusit vodu zatraktivnit třeba trochou mléka.
Já mám z jednoho pytle hovězích kostí za cca 30 Kč kolikrát i 15 l vývaru. Zpracování je tedy pěkná fuška a trvá celý den, ale mně to za to stojí. Vývar skladuji v klasických zavařovacích sklenicích v lednici, kde vydrží týdny. Konzervaci napomáhá i lůj usazený na hladině. Postupně takto připravený vývar konzumuji nejen já a má rodina ve formě polévek, ale i kočky. Mají ho rády i studený, ve formě sulcu přímo z lednice. Lepší je ale vývar zahřát, zvláště pro citlivá zvířata, a takto ohřátým vývarem zalité jídlo (ať už syrové maso nebo granulky) bývá lépe přijímáno.
Totéž, co platí o řezaných hovězích či telecích morkových kostech, platí i o vepřových nožkách. Nedoporučuji jimi krmit, protože obsahují spoustu malých nebezpečných kůstek. Naopak vývar s velkým množstvím kolagenu je z nich výborný. Kreativní kuchaři tento vepřový sulc používají např. na výrobu psích dortů.
Zároveň je dobré nekrmit příliš velkým množstvím kostí naráz, můžete tím zvířeti způsobit nebezpečnou zácpu. Některá zvířata mohou citlivě reagovat např. na směsi dostupné v barf-shopech, někdy se totiž prodávají např. po 0,5 – 1 kg balíčcích namleté králičí či kuřecí skelety, které je ale vhodné rozdělit do více krmných dávek a zkrmit spolu s dalšími komponenty (vnitřnosti, svalovina, olej, zelenina, ovoce). Je záhodno s nimi zacházet jako s masitými kostmi, ne jako se svalovinou či vnitřnostmi. A pozor, každý pes či kočka je jinak citlivý/citlivá!
Další benefity: zábava a péče o zuby
Nicméně, pokud krmíte hotovým krmivem, kosti jako zdroj důležitých živin nepotřebujete. Potřebné množství minerálů, vitamínů i stopových prvků už by v kvalitním hotovém krmivu mělo být obsaženo.
I tak ale mohou být kosti pro Vašeho psa a kočku velmi atraktivní – jsou zdrojem skvělé zábavy. Nutno však dodat, že zvířata, kteřá nejsou krmena přirozenou stravou, by kosti neměla jíst, ale pouze okusovat, proto přicházejí v úvahu pouze takové kosti, které mají vůči psovi a kočce vhodnou velikost (já vím, že to píšu už potřetí…), a zvíře by mělo být při jejich „zpracovávání“ vždy pod dohledem. Je to skvělý způsob uvolňování stresu.
Kosti se také mohou stát důležitou součástí péče o zuby, protože je pomáhají mechanicky čistit. Někdy je tento efekt velmi výrazný, ale dost často to také jako péče o chrup nestačí, a je tedy nutné zuby psa či kočky v ideálním případě ještě ručně čistit. Nebo použít vhodnou pastu, která se na zuby jen nanese jednou za pár dní. Existuje také spousta dalších komerčních produktů, které mohou mít i přes zdánlivě nevýhodné složení docela dobrý efekt právě při péči o zuby, nebo lze jako doplněk stravy využít mořskou řasu ascophyllum nodosum.
Autor/ka fotografie: Alisa Savickaja
Závěrem
Je jen na Vás, zda se rozhodnete kosti svým mazlíčkům nabídnout, nebo ne. Každopádně je dobré vědět, že pokud jimi krmit nechcete, nemusíte, a to ani při barfu – v takovém případě je ale na místě nalézt vhodnou náhradu. Různé doplňky mají různé obsahy vápníku, v případě masokostních mouček i různé poměry fosforu s vápníkem, a často obsahují další minerály (např. hořčík), takže je dobré toto zohlednit.
Jak to máte s kostmi vy? Tvoří u Vás pravidelné zpestření psího a kočičího jídelníčku?
Pokud je pro Vás článek přínosný, jsem za to moc ráda 🙂 Pokud ne, jsem ráda i za konstruktivní kritiku – můžete mi třeba napsat, co za informace Vám na tomto místě chybí. Užijte si den!
Zdroje
Informace čerpám z vlastních zkušeností a prací mnoha autorů, jako jsou Swanie Simon, Susanne Reinerth, Julia Fritz, Anke Jobi, Anja Kruse.
Autor úvodní fotografie: Oleg Prolat
Jmenuji se Milada Kajzrová a jsem certifikovaná poradkyně pro výživu psů a koček. Pomáhám chovatelům zorientovat se v různých možnostech a sestavuji krmné plány na míru tak, aby vyhovovaly potřebám všech zúčastněných. Více o mně si můžete přečíst zde. Jsem autorkou e-Booku Jak rozumět etiketám krmiv.